Vlásenkou s Filipem Marešem: Barum Czech Rally 2017

Vrcholem nejen domácí soutěžácké scény bývá každoročně Barum Czech Rally Zlín. Pro mě s Honzou se jednalo o třetí start na této nejslavnější české soutěži, s ohledem na brzké odstoupení v roce 2015, byl pro nás ale letošní ročník spíše druhou plnohodnotnou účastí. Do Zlína jsem se těšil v podstatě celý rok a povzbuzen druhým místem z nedávné Rally Rzeszów, byla má nedočkavost snad ještě větší. Věřil jsem, že se nám na českých tratích může proti tvrdé evropské konkurenci dařit a mým osobním cílem bylo v průběhu závodu vyhrávat rychlostní zkoušky. Letos poprvé jsem, díky naší účasti v ERC Junior U27, barumku vnímal spíše jako součást evropského, než českého šampionátu. I na něj jsme ale museli myslet. V sázce bylo hodně – boj o titul ve dvoukolkách, třídě 6 a v neposlední řadě v Peugeot Total Rally Cupu, u něhož se jednalo o poslední, rozhodující závod.

Přípravu na vrchol sezóny jsme započali ihned po našem návratu z Polska. V plánu byla i nějaká drobná vylepšení na voze, bohužel se ale především z časových důvodů nestihla realizovat. V přípravě nám celkově mnoho štěstí nepřálo. V týdnu před samotným závodem jsme měli naplánovaný větší test, který jsme bohužel po technické závadě museli předčasně ukončit. Vinou toho jsme se s naším vozem nemohli zúčastnit ani oficiálního předsoutěžního testu. S blížícím se závodem jsme přesto zůstávali pozitivně naladění, věděli jsme, že mechanici týmu Gekon Racing udělají v přípravě vozu maximum a na závod bude náš Peugeot ve 100% kondici. Než se tak stalo, čekal nás ve Zlíně a okolí pěkně nabitý program a to nejen seznamovacími jízdami. Český závod totiž hostil pokračování projektu ERC Experience, jehož jsme díky podpoře Autoklubu ČR součástí. Hned v pondělí po příjezdu nás tak čekala společná večeře a seznámení s průběhem celého týdne. Tedy přesněji řečeno, „mě čekala“ – Honza z důvodu studentských povinností přicestoval až v úterý odpoledne. Je velmi zajímavé potkat se s jinými mladými a talentovanými soutěžáky a mít čas s nimi poklábosit. V úterý nás všechny čekal krátký test, nebo možná lépe řečeno výuka jízdy, pod vedením nedávného vítěze Rally Rzeszów Bryana Bouffiera. Na krátké trati jsme měli k dispozici Peugeot 208 R2 slovinského týmu, s nímž si každý směl trať dvakrát projet. Pak se na sedadlo spolujezdce posadil Bryan, aby nám následně poskytl k samotné jízdě zpětnou vazbu. Mít v závodním voze vedle sebe někoho takového, je opravdu speciálním zážitkem a jsem moc rád, že jsem právě od něj dostal rady ke zdokonalení svého jízdního stylu. Největším zážitkem celého dne pak bylo prohození rolí, tedy svezení na sedadle spolujezdce vedle francouzského pilota. Tou dobou už měl Bryan trať i auto v malíku a brzy jsem pochopil, že v ovládání „eRdvojky“ mám stále opravdu nemalé rezervy. Během dne jsem nakonec najezdil zhruba 15km, což na rozjetí před vrcholem sezóny nebylo mnoho, na druhou stranu jsem díky Bryanovi měl skutečně o čem přemýšlet. Následoval přesun na administrativní přejímky, kde už na mě čekal Honza, později jsme společně pokračovali na další workshop, tentokrát na téma první pomoci. Hned první den byl opravdu dlouhý a končil večeří zhruba v 10 večer.

Ve středu byly od ranních hodin na programu seznamovací jízdy. Ty bývají naštěstí na barumce poměrně přívětivé a také letos probíhaly v naprostém poklidu. Večer nás čekal media training se zástupci Eurosportu a znovu krátký spánek před pokračováním seznamovacích jízd. Čtvrtek už nebyl zdaleka tak poklidným dnem, na trati se během tréninku pohybovalo mnohem více posádek (přibyli účastníci Star Rally), z nichž některé už bohužel závodili. Večer nás pak v rámci Experience čekala účast na setkání manažerů týmu, které předchází každému velkému závodu a po dohodě s týmem také zajíždění rezervní sady brzdových destiček. Další dlouhý den končil po půlnoci a to seznamovacími jízdami městské speciálky.

Po necelých šesti hodinách spánku jsme byli zpět na značkách, tentokrát ale už v závodních overalech a v kokpitu našeho Peugeotu 208 R2. S ohledem na vysoký počet přihlášených, startovala Free Practice určená pro účastníky ERC už v 7:30, kvalifikace pak krátce po desáté hodině. Oproti minulým rokům se měřený úsek přesunul na známou trať RZ Žlutava a nabízel opravdu hodnotné pasáže. První průjezd byl z naší strany ještě dost opatrný, pro druhý jsme provedli drobnou změnu v nastavení a pocit z jízdy byl už mnohem lepší. V samotné kvalifikaci jsme pak zajeli 4. čas v U27, se ztrátou necelé desetiny na A. Zawadu, který byl třetí a s mankem 1,7s na Huttunena. Udělal jsem přitom jednu drobnou chybu v odbočení, která nás přinejmenším jednu pozici stála. O výsledek v kvalifikaci ale zase až tak nešlo, na rozdíl od Polska jsme se vyhnuli defektu pneumatiky a mohli se tak v klidu připravovat na odpolední program. Po krátké pauze na oběd, jsem měl poprvé v kariéře možnost zúčastnit oficiální tiskovové konference závodu. Z řad jezdců byli přítomni ještě Kopecký, Lukyanuk a Bouffier, po jejich boku to pro mě byla ohromná čest a především velmi zajímavá zkušenost. Následovalo společné foto posádek na startovní rampě a slavnostní start s tradičně skvělou atmosférou. Několikahodinové čekání na start úvodní speciálky jsme vyplnili především pokračováním příprav na sobotní etapu závodu.

Z předchozích ročníků jsem dobře věděl, že špička juniorů tak trochu „ignoruje“ známé klišé, že na městských RZ se závod nevyhrává a věděl, jsem že pokud s nimi nechceme ztratit kontakt, budeme se muset hned na první RZ opravdu snažit. Tento typ zkoušek nepatří navíc k těm, na kterých bývám silný, proto třetí místo se ztrátou okolo tří vteřin na vítěze a současně pozice nejrychlejší 208R2, pro nás byly na úvod potěšujícími výsledky. Sobotní den začínal RZ Biskupice, kterou mnoho startujících, včetně nás, neznalo. Úsek se do harmonogramu vrátil po několikaleté pauze. K našemu překvapení se nám i přes několik drobných chyb podařilo RZ vyhrát. To nás hodně povzbudilo, obzvláště když další zkouškou byl náš oblíbený Semetín. V jeho úvodní části jsem ale zvolil až příliš opatrné tempo a na vítězného Zawadu jsme ztratili téměř 10 vteřin. Ztrátu se nám ale podařilo téměř eliminovat na nejdelším Trojáku, kde jsme znovu zvítězili. Havaroval zde také do té doby druhý Huttunen. Následovala okruhová RZ Březová, po ní už druhý průjezd Biskupicemi. I v něm se nám podařilo mezi Juniory zvítězit a vedoucí příčce jsme se přiblížili na 1,6 vteřiny. Při druhém průjezdu Semetínem jsme i vinou jedné horké chvilky několik vteřin ztratili, „zatáhnout“ jsme ale chtěli na druhém Trojáku. Zhruba v polovině jsme ale na výjezdu z přírodního retardéru „chytli“ obnažený beton, který mimo nás, přivodil defekt ještě spoustě dalších posádek.

Bylo nám hned jasné, že kolo musíme vyměnit na trati a vrhli se na to okamžitě. Stejné místo způsobilo defekt také před námi startujícímu Ingramovi, stejně jako Simonu Wagnerovi, který startoval za námi. Ten se pro výměnu poškozeného kola rozhodl asi o 100m dále než my a přesto, že jsme v ten moment oba přicházeli o bezprostřední kontakt s nejrychlejšími, celosezónní souboj o český titul pokračoval velice zajímavým způsobem. Nám se výměna podařila zvládnout rychleji a v cíli RZ jsme na vítěze ztratili 1:35s. Defekt pneumatiky nás tedy srazil na třetí příčku v U27, se ztrátou bezmála 10 vteřin na druhého v pořadí, Simonova bratra Juliana. Při nočním průjezdu Slušovicemi jsme již neriskovali a na třetím místě tedy také přenocovali.

Už od pátečního odpoledne jsem se ale necítil zcela podle svých představ, trápila mě bolest hlavy i břicha, která postupně přešla v zažívací potíže. To se ještě zhoršilo v průběhu sobotního odpoledne a třeba noční Březovou jsem si docela protrpěl. Zatímco normálně bych se před RZ rozehříval při rozcvičce, tentokrát jsem za ustavičného kibicování A. Zawadou běžel kamsi do lesa. Večer jsem ulehl se zimnicí a doufal, že se z toho vyspím. No, neklaplo to. Ráno jsem nebyl schopný snídaně a místo vajíček jsem tentokrát pozřel trochu suché rýže a vycucal několik pastilek. A i když jsem se necítil zrovna při sílách, důležité bylo, že jsem byl schopný bojovat dále. Už na druhé nedělní RZ jsme se propracovali na druhou příčku v juniorech a s ohledem na velkou časovou ztrátu na vedoucího Zawadu, bylo naší prioritou tuto příčku udržovat. Proti bohužel začala být naše spojka, která přestávala pracovat správně a na startu druhé Pinduly, tedy předposlední RZ závodu, klouzla naposledy. V jejím průběhu nás zastavila havárie Dana Landy, mnohem větší problém ale byl odjezd ze stanoviště STOP, které bylo v mírném kopci. Za ním jsme zkoušeli spojku odvzdušnit, vliv na nefunkčnost to však nemělo. I přes komplikace se nám podařilo zvládnout přejezd ke startu poslední RZ, jejíž start byl ale, bohužel pro nás, také do mírného kopce. S ohledem na mezeru ve startovním poli, která se vytvořila vlivem již zmíněné havárie Dana Landy, se pro nás start do poslední RZ opozdil a mezi časovou kontrolu a startem do RZ, bylo dostatek prostoru promyslet a v rámci pravidel s pořadateli prokonzultovat všechny situace, které by při našem startu mohli nastat. Díky tomu, že jsme na celou věc byli dobře připravení a věděli, co si v rámci pravidel můžeme dovolit, se nám se štěstím podařilo také do poslední RZ odstartovat. Bylo to ale drama a nebýt dobité baterky, silného startéru, pochopení pořadatelů a nakonec i ochotě fanoušků, asi by se nám to vůbec nepodařilo. Jinými slovy, pořadatel nám pomohl s vozem na startovní čáru, startér s baterkou zařídily, že jsme okamžitě odstartovali a fanoušci nám pomohli v momentě, kdy jsme se vlastními silami dostali z oblasti startu. Jízdu samotnou jsme pojali velmi opatrně, chtěli jsme se především vyvarovat jakémukoliv přetočení či chybě, která by si vyžadovala zastavení. Ve stopce poslední RZ závodu, která byla mimochodem z kopce dolů, většina posádek slavila dokončení náročné soutěže. My jsme ale s vidinou složité cesty do servisu a především přejezdu z Otrokovic na rampu do Zlína, plní optimismu právě nebyli. Po 20 hodinách bez pořádného příjmu mi navíc už docházeli síly a tak jsem se na časté tlačení vozu posilnil alespoň trochou ovoce. Měli jsme nakonec štěstí v neštěstí. Ve Zlíně nás osvítila zelená vlna a to co se zprvu zdálo jako téměř nemožné, se nám nakonec podařilo. Do cíle jsme dorazili jako druhá posádka v ERC Junior U27 a podařilo se nám tak zopakovat výsledek z polského Rzeszówa. Zejména v první etapě jsme ukázali dobré tempo, vyhráli tři rychlostní zkoušky a nebýt defektu, jsem si jistý, že bychom Alekse v boji o vítězství potrápili. Možná ještě o trochu důležitější byl výsledek z hlediska vývoje sezóny českého mistrovství, kde jsme si s předstihem zajistili tituly Mistrů České republiky v 2WD i třídě 6 a doplnili tak tituly Juniorských mistrů, které jsme získali už po Rally Bohemia. Velkou váhu přikládám také vítězství v premiérovém ročníku Peugeot Total Rally Cupu, kde jsme po celý rok startovali s podporou českého zastoupení značky Peugeot, navíc v týmu Gekon Racing, hlavního promotéra tohoto značkového poháru.

Díky výsledku z barumky jsme se propracovali na průběžné třetí místo v ERC Junior U27, naše ztráta na první navíc není nijak závratná. Nyní jsou za námi dvě třetiny sezóny, zbývá odjet asfaltový podnik v okolí Říma a šotolinová Liepaja. Do konečného hodnocení se budou počítat 4 nejlepší výsledky z 6 odjetých závodů, vše je tedy stále relativně otevřené. Před námi je nyní italský podnik, který je v evropském kalendáři úplným nováčkem. Pro všechny tak bude výchozí pozice totožná, což by nám mohlo hrát do karet. Naším cílem rozhodně bude navázat na předchozí dvě evropská vystoupení, ukázat naší rychlost a znovu bojovat o podium, v nejlepším případě o vítězství!

Tak zůstaňte s námi a držte nám i nadále palce.
Filip

P.S. Pozornému čtenáři možná neušlo, že se v horním menu objevila nová sekce SHOP. Tak neváhej a mrkej, co vše si můžeš teď velmi snadno pořídit!

 

Publikováno v Blog