Vlásenkou s Filipem Marešem: Rally di Roma Capitale 2017

Sezóna utíká doslova mílovými kroky a před námi je poslední, velmi důležitý závod FIA ERC Junior U27. Doma jsme se po návratu ze slunné Itálie téměř neohřáli a nyní jsme už v místě konání Rally Liepaja, tedy v Lotyšsku. Důvody proč jsme se do Pobaltí přesunuli o několik dnů dříve, než bylo původně v plánu, objasním později. Teď se ještě naposledy slovem vrátíme k našemu vystoupení na italské Rallye di Roma Capitale.

Jihoevropská mise pro nás začala pondělním odletem z pražské Ruzyně a následným docela dlouhým přesunem z Říma do centra konání závodu, města Fiuggi. Ačkoliv soutěž nese název italské metropole, téměř vše podstatné je situováno právě do tohoto lázeňského města. Hned v úterý byl na programu oficiální předsoutěžní test, který se vyznačoval velmi kluzkým asfaltem. Jinak byl ale opravdu pěkný, technický a v kombinaci s ranní mlhou představoval dobré podmínky pro naši přípravu. Zpočátku jsme věnovali pozornost také spojce, která nás hodně potrápila v závěru Barum Rallye, později jsme se již naplno věnovali hledání správného nastavení pro závod samotný. To ale, s ohledem na neznalost tratí, nebylo ničím snadným! Už podle informací od pořadatele bylo patrné, že nás čekají dvě hodně odlišné etapy a každá z nich bude vyžadovat něco trochu jiného. Test nicméně proběhl podle plánu a v jeho závěru zbyl ještě prostor k zajetí nové sady brzdových desek. Poprvé v sezoně jsem měl také možnost pozorovat práci juniorského mistra světa Simone Tempestini, jehož DS3 R5 připravuje taktéž milovický Gekon racing. Po testu nás již čekal rychlý přesun zpět do Fiuggi, velmi zdlouhavá administrativní přejímka a konečně také večeře.

Středa byla věnovaná seznamovací jízdám, které díky rozlehlosti soutěže zabrali opravdu celý den, během kterého jsme najezdili téměř 1000 kilometrů. Seznamovací jízdy pokračovaly také ve čtvrtek dopoledne a to dvojím průjezdem nejdelší, téměř 33 kilometrů dlouhé RZ nazvané „Big Kaput“, odpoledne už byly na programu Free Practice a kvalifikace. Nám se i přes drobné chyby podařilo zvítězit v obou „rozehřívacích“ průjezdech a věřili jsme si také pro kvalifikaci samotnou. Ta byla nakonec bohužel, pro nekázeň diváků zrušena a do závodu se tak startovalo v pořadí podle startovní listiny. Čtvrteční večer byl věnován programu ERC Junior Experience, kde se tentokrát probírala specifika rozpisu pro tratě Rally di Roma, později přišel na řadu také media training se zástupci Eurosportu. Další dlouhý den sotva skončil a před námi byl páteční přesun do Říma, kde se uskutečnil slavnostní start a také první divácká RZ. Zajímavostí byla také Tour di Roma, tedy demonstrační jízda se soutěžním vozy, která posádky zavedla k nejznámějším historickým památkám Říma. Dobrá myšlenka byla nakonec poznamenána velkým stupněm dopravy, římská policie dělající nám eskortu navíc nasadila takové tempo, že bylo těžké jim vůbec stačit. i tak se ale jednalo o neobyčejný zážitek. To samé se dá říci také o „superspeciálce“, kde se nám před zaplněnou tribunou podařilo zajet slušný druhý čas mezi juniory. Pomalé divácké RZ nikdy nepatřily k mým nejoblíbenějším, s dosaženým časem jsem tak byl docela spokojený. To pravé závodění nás ale teprve čekalo.

Sobotní etapa nabízela převážně úzké a uskákané rychlostní zkoušky. proti českým tratím ale méně rozbité, kluzčí a o poznání techničtější. Přesto jsme si právě na těchto úsecích věřili a chtěli od začátku patřit k nejrychlejším. To se nám i přes drobné chyby dařilo, když jsme zajeli dva druhé časy a stejná pozice nám patřila také v průběžném pořadí. Už první sekce přinesla bohužel zrušení 26 km dlouhé RZ „Pico“, takže náš úmysl zkusit na této zkoušce zaútočit, vzal brzy za své. Pro následující večerní sekci byla podle předpovědi možnost dešťové přeháňky, rozhodli jsme se proto pro kombinaci tvrdé a měkké směsi, s variantou dvou měkkých rezerv. Na první, kratší vložce, která byla kompletně suchá, jsme se s touto volbou poměrně trápili a poprvé v soutěži jsme ztratili více než 5 vteřin. A i když se kapky nakonec na trať následující, 26 km dlouhé RZ přece jen snesly, také její druhý průjezd byl po havárii Lukyanuka zrušen. První etapu jsme tak zakončili na 3. příčce se ztrátou necelých 7 vteřin na vedoucího Huttunena s továrním Opelem. Před stratem etapy jsme věřili v lepší výchozí pozici, důležité však bylo, že jsme s čelem závodu byli stále v těsném kontaktu.

Nedělní ráno se po večerních bouřkách neslo ve znamení osychajících tratí a otázkou zůstávalo, jak rychle se bude voda odpařovat. Hned první zkouška měřila navíc téměř 33km a nebylo jasné, zda případná volba měkkého obutí může vůbec na takto dlouhé a navíc technické zkoušce „přežít“. Věřil jsem ale, že s pneumatikami dokážu pracovat tak, abychom zkoušku v tempu dokončili a rozhodli jsme se proto pro měkké obutí s dvěma tvrdými rezervami. Hned z rána jsme za to zkusili vzít a i přesto, že v některých místech trať již osychala, podařilo se nám přeskočit oba tovární jezdce Opelu. Huttunen na tvrdých pneumatikách ztratil téměř 10 vteřin, Ingram, na shodném obutí jako my, ztratil vteřin 25. Tempo jsme si udržovali i ve zbytku sekce, kde jsme zajeli jeden první a jeden druhý čas. Před závěrečnou skecí jsme tak drželi vedení se zhruba 7 vteřinami náskoku na Jariho Huttunena. Tratě mezi tím téměř zcela oschly a volba pneu do poslední sekce byla tedy o poznání jasnější. Věděli jsme, že rozhodující bude s největší pravděpodobností druhý průjezd nejdelší vložkou a rozhodli jsme se dát do něj vše. K naší radosti se nám i přes dvě chyby podařilo zkoušku znovu vyhrát a navýšit tak vedení na více než 10 vteřin. V závěrečných dvou zkouškách jsme sice nemohli právě polevit, dva druhé časy nám ale stačily k udržení naší pozice a po dvou „stříbrech“ z Polska a české „Barumky“, jsme tak mohli slavit naše premiérové vítězství v prestižním juniorském šampionátu!

Po emotivním dojezdu do cíle poslední RZ, přišly také první gratulace od členů posádek továrního Opelu. Věděli jsme ale, že naše práce ještě není zdaleka u konce a vědomi si náskoku necelých 5 vteřin nám bylo jasné, že následující přesun do servisu a odtamtud dalších 120 km na cílovou rampu do Říma, se musí obejít bez jakéhokoliv zádrhele. A ten nakonec opravdu nastal! Týkal se ale „naštěstí“ všech posádek soutěžního pole ERC, když římská policie, dělající nám na periferii Říma eskortu, byla na téměř hodinu zastavena policii státní. Vše se ale nakonec vyřešilo a i když s „drobným“ zpožděním, diváky obsypané vyhlášení na pobřeží Říma mohlo začít. Krom vítězství v kategorii ERC Junior U27, jsme přispěli také k vítězství ACCR Czech Teamu v hodnocení týmů a jako třešiničku na dortu jsem z rukou J. B. Leye převzal prestižní cenu Colin Mcrae Flat Out Trophy.

Vítězství z Rally di Roma Capitale řadím na svém žebříčku rozhodně zatím nejvýše. Je to fajn pocit a popravdě jsme si něco takového na prahu sezóny dokázali s Honzou jen těžko představit. Řím byl ale pro všechny zcela novým závodem a najednou jsme v přímem souboji dokázali rovnoceně soupěřit s továrním týmem Opelu. V závěru jsme navíc v pozici lídrů udrželi nervy na uzdě a první místo již nepustili. Díky vítězství navíc před posledním podnikem o dva body vedeme také průběžné hodnocení šampionátu FIA ERC Junior U27. Nejvíce nás ale těší posun, který v průběhu sezóny vykazujeme a rozhodně uděláme maximum pro to, aby byl patrný také v rámci posledního závodu v Lotyšsku. I přesto, že se pojede na velmi rychlé šotolině, se kterou máme dosud jen velmi málo zkušeností, hodláme odevzdat maximum možného a rozhodně nechceme dát svou kůži lacino. Tím se také dostáváme k tomu, proč jsme do Lotyška vycestovali s předstihem. V rámci přípravy tu totiž už zítra odstartujeme s naším Peugeotem 208 R2 do Saldus Rallysprint. Držte proto prosím palce a sledujte nás i nadále! 🙂

 

Publikováno v Blog