Na kanárech ještě nebylo ani rozpuštěné uzavřené parkoviště a já už začal střádat plány na start v Krumlově. Na Šumavě se bohužel mnoho soutěžních kilometrů neodjelo a po španělském závodě jsme všichni v týmu cítili ještě větší potřebu odjet ostré kilometry a vyzkoušet další varianty nastavení pro nás stále nové techniky, ale také pneumatik. Krumlov je navíc mojí oblíbenou soutěží a pravidelně se jí nevyhýbají proměnlivé podmínky, takže z pohledu přípravy šlo jednoznačně o lákavou myšlenku. I když jsem dopředu věděl, že pokud do Krumlova pojedeme, budeme chtít nejen testovat a zkoušet, ale také závodit. Letošní český mistrák je dost našlapaný, všichni mladíci s „eresama“ jedou hodně rychle a nedarují oběma českým velikánům ani metr zadarmo. A to baví a láka samozřejmě i mě.

Z Kanárských ostrovů jsme přiletěli v neděli, druhá část týmu s týmovým truckem a naším Yarisem GR Rally2 měla přicestovat ve čtvrtek. Bylo tedy alespoň pár dnů na dohánění všemožných restů, ale i na to, opřít se zase více do fyzické přípravy. Pohyb a sport miluju, takže jsou pro mě takové chvíle spíše odměnou a vítaným vytržením z jinak hektického kolotoče. Kromě malé posilovny, kterou jsem si přes zimu vybudoval přímo vedle naší dílny, nejčastěji mířím na gravelové kolo. Vyplavit endorfiny je skvělá věc, kterou bych doporučil opravdu každému. A když to jde spojit třeba s průjezdem po cestách, na kterých se v dávné minulosti závodilo při Rally Škoda, je to pro mě více než uspokojivý trénink. Není to ale jen láska k pohybu a k životu, která mě každý den motivuje na sobě pracovat. Rally je sport jako každý jiný, a ačkoliv se může zdát, že není nikterak fyzicky náročný, opak je pravdou. Soutěže jsou sice proti minulosti stále kratší a kratší, ale z mého pohledu také rychlejší a rychlejší. A to klade na jezdce i celou posádku velké nároky. Z hlediska výdrže, koncentrace, rychlosti reakce a rozhodování, a mohli bychom určitě pokračovat dále. S tím vším samozřejmě fyzická kondice úzce souvisí. A je tu ještě jedna neméně důležitá věc, která s fyzickou přípravou souvisí. Lidské tělo je v závodní sedačce upoutáno opravdu pevně, veškeré přetížení pocítíte doslova na vlastní kůži a ne vždy bohužel musí jít jen o dopady po skoku, komprese, nebo prudké brzdění. V rally není k nehodě nikdy daleko a když už taková situace nastane, nemusí to být jen moderní bezpečnostní prvky, které vám pomohou ochránit zdraví, nebo zmírnit následky nehody.

Těch pár dnů uteklo jako voda, zbylá část týmu s týmovým truckem i soutěžním vozem byla zpět a já jsem v mezičase, krom fyzické přípravy, stihl i několik důležitých schůzek. Po nich bylo k mé radosti jasné, že do Krumlova pojedeme. Myšlenku podpořila i celá Toyota Dolák, takže rozhodování bylo o to jednodušší. Vzhledem k časové tísni jsme bohužel nestačili zrealizovat žádný test, což nám nakonec trochu zkomplikovalo rozhodování o nastavení diferenciálů do závodu. Během technické přejímky před závodem komisaři převodovku i diferenciál zaplombují a změna nastavení už nepřichází do konce závodu v úvahu. Tedy pokud nemáte náhradní sadu transmisí, což v tuto chvíli bohužel není náš případ. S ohledem na neustále se měnící předpověď počasí, jsme proto museli volit cestu určitého kompromisu. Už první RZ na budějovickém výstavišti ukázala, že pomalé motanice nám i našemu autu vyhovuje a do závodu jsme vstoupili nejlépe jak to šlo. Skvěle fungovaly i naše pneumatiky Hankook. Na dalších rychlostkách to bylo s naším výkonem trochu „nahoru dolů“. Na vlhkém Citajlu jsme zúročili naši volbu pneu a mezi vozy Rally2 byli nejrychlejší. Hned na dalším Jánu, který byl celý suchý, jsme ale něco ztratili. Do konce dne jsme vyhráli ještě druhý průjezd speciálkou a na druhém Jánu byli těsně druzí. Jelo se opravdu velmi rychle a ze čtvrté pozice jsme po pátku byli od vedení vzdálení jen necelých 10 vteřin. S tím jsme byli spokojení. Volba pneumatik nebyla úplně snadná a každý volil trochu odlišnou strategii. Proti nám hovořil i fakt, že tratě byly v podstatě stejné, jako v roce 2023, kdy jsme v Krumlově nestartovali. Z tohoto úhlu pohledu musím uznat výkon Erika Caise, který jel na jihu Čech úplně poprvé.

Očekával jsem, že znalost tratí bude hrát ještě větší roli v sobotu, kdy se jeli v opačném směru například i Malonty. Mnohem více ale opět míchalo kartami počasí. My jsme šli znovu cestou kompromisu a obuli jsme měkký a střední slick „do kříže“. Ztráta na dlouhých a těžkých Malontech byla sice v řádu několika málo vteřin, ale čelo závodu se nám přeci jen kousek po kousku vzdalovalo. Do poslední sekce jsme proto zariskovali a vzali si dvě rezervy do deště a na auto znovu kombinaci měkkého a středního slicku. Všichni naši soupeři šli do jednoznačně suché volby. Věděl jsem, že za normálních okolnosti ztrátu na nejrychlejší už nedokážeme eliminovat, ale stále existovala šance, že v průběhu poslední sekce někde „spadne voda“. A to se nakonec opravdu stalo. Bohužel pro nás to bylo to ale jen na přejezdu k úvodní RZ poslední sekce. I přesto jsme se snažili ze všech sil až do konce závodu. Jen na posledním Kohoutu jsme už zbytečně neriskovali a dovezli auto až na cílovou rampu. Vinou defektu Erika Caise v poslední RZ, jsme nakonec brali třetí místo v MČR, což je pro nás při třetím pořádném startu s Yarisem velmi potěšující výsledek. Navíc jsme celkově zvítězili i v Regional Rally Cupu, do kterého se započítávala i lednová Jänner Rally.

Asfaltové závody ale teď zase na chvíli půjdou stranou. Už brzy nás totiž čeká třetí podnik mistrovství Evropy ve Švédsku. Na tamní šotolině se nám při loňské premiéře poměrně dařilo a skončili jsme šestí. Bude těžké to letos zopakovat, ale budeme o to bojovat ze všech sil. O tom, jak nám to šlo, se s vámi rád podělím už v příštím vydání časopisu Rally!

NOVÁ VÝZVA

Posledních šest týdnů bylo pro celý náš tým velmi náročných. Přípravy na sezonu vrcholily předposlední týden v březnu, kdy jsme se vydali do Finska pro naší novou Toyotu GR Yaris Rally2. Tomu samozřejmě předcházela mnohá jednání s našimi partnery i se zástupci Toyoty Gazoo Racing. Ale o tom až někdy jindy. Samotné vyzvednutí nové techniky probíhalo celý den a šlo docela podle plánu. Nejvíce času jsme strávili spolu s inženýry při výběru náhradních dílů. Byl pátek odpoledne a všechny díly bylo také potřeba vyskladnit, odkontrolovat a naložit do týmové dodávky. V pozdějších hodinách přišla odměna v podobě zaškolení přímo u našeho nového vozu. Devatenáctý vyrobený exemplář jsme si převzali v šotolinové specifikaci, protože nás nedlouho poté čekal šotolinový test a především pak první podnik ERC v Maďarsku.

Po příjezdu do naší týmové základny u Mladé Boleslavi se pracovalo v podstatě nonstop. Měli jsme jen několik dnů na to, abychom co nejvíce porozuměli zcela nové technice, prošli si možnostmi nastavení geometrie, diferenciálů, naučili se ovládat a využívat systém ovládání vozu, atd. Došlo samozřejmě i na trénink výměny kola, nebo předinstalaci GPS tracking systému pro ERC. Zhruba ve stejném čase dorazila i první dodávka pneumatik Hankook, pro které jsme se v letošní sezóně rozhodli a stihli jsme také funkční rollout v Sosnové. Bodů na našich seznamech nebylo vůbec málo, všichni makali na svém limitu a za to chci celému týmu ještě jednou poděkovat. V dalších týdnech se nám tahle dřina několikrát vyplatila.

Po tiskové konferenci v plzeňských prostorách Toyota Dolák jsme zamířili do Německa na první šotolinový test. Možnost svezení na sedadle spolujezdce dostalo i několik zástupců českých medií. Většinu času jsme ale strávili najížděním potřebných kilometrů, a především zkoušením různých možností nastavení. Od prvních metrů jsem se v Yarisu cítil velmi dobře a moje obavy z adaptace na novou techniku se rychle rozplynuly. Auto se řídilo skvěle a skvěle reagovalo i na změny v nastavení vozu. Dobrý pocit jsme měli i z nových pneumatik. Cílem testu nebylo hledání setupu na Maďarsko, ale především sžití se s novou technikou. A to jak z pohledu posádky, tak z pohledu mechaniků a inženýra. Bezchybně fungovala i komunikace se zástupci TGR a do Maďarska jsme tak po dvou dnech zaslouženého odpočinku odjížděli dobře naladění.

MAĎARSKÝ KŘEST

Trať maďarského testu jsme sdíleli s dalšími dvěma týmy s Toyotami, což bylo určitou výhodou a dobrým měřítkem. Heikkilä i Sesks patří na šotolině navíc k nejrychlejším. Každý ale spoléháme na jiné pneumatiky a každý preferuje také jiné nastavení z hlediska balancu auta. Rozdíly v setupu tak byly mezi všemi třemi vozy. Trať testu byla nakonec ještě více rozbitá, než trať samotného závodu a odolnost Yarisu i pneumatik Hankook jsme odzkoušeli opravdu poctivě.

Závod samotný nám přinesl mnoho otázek, ale naštěstí i hodně odpovědí. Už kvalifikace ukázala, že se pojede opět v desetinách a o každou pozici se bude bojovat. Mně se v kvalifikaci bohužel příliš nedařilo a na trati jsme tak v sobotu byli mezi prvními. Bylo jasné, že stopa se bude s každým průjezdem čistit a bude pro nás těžké najít grip. To byl nakonec také faktor, se kterým jsme se trápili nejvíce. Především na výjezdech z odboček nebo pomalých zatáček nám chyběla trakce a víme, že právě tam jsme ztráceli nejvíce času. V autě jsme se přesto cítili rychlostku od rychlostky lépe a změny v nastavení se pozitivně projevovaly také na dosažených časech. I v neděli jsme byli mezi prvními na trati a tak jsme naše snažení soustředili na závěrečnou PowerStage. Nebojím se říct, že to byla jedna z mých nejlepších RZ na šotolině a i přes smůlu v podobě poškozeného zavěšení v závěru RZ, nám extra body utekly jen o pár desetin vteřiny a zajeli jsme šestý čas. Spíše utrpěné, nežli vybojované desáté místo celkově, tak určitě nebylo z mého pohledu ideální odměnou pro naše partnery i celý náš tým.

ASFALTOVÁ MISE

Hned víkend po Maďarsku nás čekala premiéra s Toyotou na českých tratích. Šumavu mám rád a závod měl být současně dobrou přípravou před dalším podnikem ERC na Kanárech. Ještě před tím jsme si ale opět pořádně mákli na dílně. Truck z Maďarska přijel v pondělí ráno a už v úterý večer musel být Yaris připravený na první asfaltové kilometry. Je skvělé mít v týmu lidi, kteří svou práci vždy odvádí na 100 %. Díky kluci, vážím si toho! Před odjezdem jsme stihli jen pár kilometrů testu v Bělé pod Bezdězem, kde to dobře znám. A musím říct, že pocity z vozu i pneumatik byly velmi pozitivní... Mezi tím se ale na Šumavu vrátila zima a všichni dnes bohužel víme, jak smutný závod to nakonec pro nás všechny byl...

Už dva dny po Šumavě první část týmu odjela na trajekt směřující ze španělské Huelvy na ostrov Gran Canaria. V tomhle směru máme v týmu na úrovni ERC jeden unikát. Jedním z řidičů týmového trucku je totiž i můj spolujezdec Radek. Když zrovna nesedí za "kulatou lopatou", jak rád říkává, dokončuje poslední body papírových příprav před příjezdem do centra závodu. Radku díky za to neskutečné nasazení, těžko bych hledal lepšího parťáka!

Úterní test na Kanárech jsme sdíleli s týmem Kresta Racing, takže jsme měli znovu kvalitní porovnání v podobě Marczyka a Neubauera. K dispozici jsme měli i inženýra z TGR a také zástupce ze strany Hankook. Došlo tak i na porovnávání různých směsí a bylo více méně jasné, že v závodě budeme nejčastěji využívat středně tvrdou směs. Test se vydařil a optimismus nám nechyběl ani po kvalifikaci. V ní jsme sice skončili až ve druhé desítce, ale věděl jsem, že o lepší čas nás připravilo pár drobných chyb a startovní pozice vzadu byla navíc spíše výhodou. Bohužel jsem od začátku závodu výrazně ztrácel. Hlavně na nejvíce členitých RZ páteční etapy, na kterých jsem si paradoxně nejvíce věřil, jsme dostali od soupeřů obklad. Pocitově to nebylo špatné, ale trápili jsme se s nedotáčivostí a nedokázal jsem nalézt správný rytmus ani tempo. V servisu jsme změnili nastavení a druhá sekce byla znatelně lepší. V tomto trendu jsme navázali i ve druhé etapě a ztrátu na nejrychlejší jsme dokázali postupně zredukovat k půl vteřině na jeden kilometr rychlostní zkoušky. Celkový dojem ze závodu by byl určitě lepší, kdyby se nám takovou ztrátu dařilo držet po celý závod. Na druhou stranu, šlo objektivně o první pořádnou zkušenost s Yarisem i s novými pneumatikami na asfaltu a to, co si z kanárského závodu chceme odnést, je především progres, který se nám během dvou etap podařilo udělat.