Už na Jänner Rally jsme startovali s vědomím, že krátce po skončení závodu si pro Toyotu přijede její nový majitel. Stihli jsme ještě sněhové jízdy v Bělé pod Bezdězem, kde jsme v pěkných podmínkách udělali radost několika fanouškům i naším partnerům. Pak už Yaris s číslem karoserie #19 zamířil do Polska k novému majiteli. V té době jsme už měli přesně daný termín vyzvednutí nového Yarise, takže kromě neustálého jednání s partnery o plánech na novou sezónu, bylo potřeba logisticky načrtnout i cestu do finského města Jyväskylä, kde se nachází světová centrála Toyota Gazoo Racing pro rally.

Největší část úkolu na sebe vzal můj parťák Radek Bucha, který jel s dodávkou a vlekem přes Polsko a Pobaltské státy, trajektem do Helsinek a následně zbylých pár hodin do Jyväskylä. V předvečer předávky jsem se k němu připojil já s dalšími dvěma zástupci společnosti Toyota Dolák. U společné večeře nás ještě doplnil můj kamarád David Zubíček, se kterým jsme v minulosti spolupracoval v týmu Romana Kresty a který už několik let pracuje jako car engineer právě v TGR. Letos je stálým car engineerem Sami Pajariho.

Den samotné předávky byl už v předstihu naplánovaný docela přesně. V dopolední části jsme absolvovali exkurzi prostor, ve kterých se staví, ale i připravují jak speciály GR Yaris Rally1, tak i GR Yaris Rally2. Toyota si zakládá na filozofii, kdy vozy kategorie Rally2 vznikají ze zcela sériových karoserii Yarisu GR. Ty do finské centrály chodí z Japonska a jen samotné práce na přípravě skeletu, zaberou skupině velmi zručných klempířů a svářečů několik dnů. Během nich projde ale skelet nejen vevařením bezpečnostního rámu a dalších bezpečnostních prvků, ale dojde třeba i k přesnému přibodování mnoha "háčků", které následně mechanikům přesně definují umístění "tiewrapů" např. u kabelových svazků, brzdových hadiček atp. Vše je vyladěné do posledních detailů a jde o skutečně řemeslnou práci. Ještě více neuvěřitelný je proces vzniku karoserie na vůz Rally1, u kterého na začátku není žádný skelet, ale pouze stolice a mnoho přípravků okolo. Výroba jedné karoserie se pak spíše než na dny, počítá na týdny... Po krátkém obědě přímo v TGR, přišla konečně chvíle předávky nového vozu, který jsme si tentokrát, na rozdíl od loňského roku, přebírali v asfaltové specifikaci. S ohledem na naše letošní plány, které bohužel neobsahují žádný start na šotolině, byla v tomto směru volba jednoduchá. Po celou dobu předávky se o nás bezvadně starali Anssi Puurtinen a Laura Harju, došlo samozřejmě i na administrativní záležitosti a nakládku dílů, které jsme k vozu už v předstihu objednali. Vše šlo hladce a podle plánů, takže jsme plní dojmů mohli ještě ten večer přistát na pražské Ruzyni. Což bohužel neplatilo pro Radka, kterého čekali ještě dva dny na cestě do týmové základny u Mladé Boleslavi.

Nový vůz byl sice už v dílně "na koberci", ale pořád ještě zbývalo několik týdnů příprav na novou sezónu. Skvělou možnost, jak zimní přípravu posunout na další level, mi nabídl jeden z mých partnerů, společnost PTT Group. Kluci totiž během zimy přišli s myšlenou enjoycars.cz v rámci které pořádají firemní i veřejné akce, nebo profi tréninky s kartcrossem. Malý autocrossový speciál, s 600ccm motorem původně z motorky, přináší při váze 320kg neskutečné možnosti zážitku jak na asfaltu, tak na šotolině. Pro naší první společnou akci jsme zvolili závod v Sosnové a musím říct, že jsem se jízdou bavil, jako už dlouhé ne. S kártem nejde jet prakticky chvíli rovně a hledat v rozevlátém stylu rychlost, bylo parádní výzvou. V cíli se mi nakonec podařilo prokousat na pozici nejrychlejšího kártu a 4. místo absolutně, vteřinu za speciály Rally2. A i když jízda s kártem nemá s jízdou v Yarisu příliš mnoho společného, trénink to byl skvělý! Velmi dobře si vedla i má drahá polovička Nikča. Z mateřské rovnou za volant kártu a hned z toho bylo druhé místo v ženách (za autokrosařkou Amálkou Žídkovou) a 21. místo absolutně! Enjoycars.cz je skvělá myšlenka a potvrdil jsem si to i na nedávném tréninku v Dolním Bousově. Potrénovat spolu se mnou přišlo i několik nadšenců z řad veřejnosti a jejich nadšení mě už vůbec nepřekvapilo. Určitě to proto nebyl poslední trénink, který veřejně nabízím i mezi své fanoušky. Koho z vás by to zajímalo, sledujte pravidelně můj instagram, nebo mě na něm klidně rovnou kontaktujte.

Sezóna se i díky tréninkům blížila velmi rychle a nejvíc to "odšpuntovalo" zveřejnění našeho letošního designu. Po ztrátě hlavního sponzora z posledních sezón, díky kterému nás fanoušci měli spojené s různými odstíny modré barvy, přišla letos zásadní změna. Náš Yaris nově nese ve svých barvách ještě více prvků odkazujících na reprezentaci lokálního týmu Toyota Gazoo Racing Czech a jsme moc rádi, že ohlas byl doslova obrovský. Jedněmi z prvních, kdo se v našem Yarisu spolu se mnou svezli, byl i pětinásobný mistr ČR v cyklokrosu, Petr Dlask a jeho neméně úspěšný kolega ze světa cyklistiky Zdeněk. Mám rád diskuse s lidmi, kteří znají prostředí vrcholového sportu, kteří ve svém sportu mnoho dokázali, i když jde o třeba úplně jinou disciplínu. Troufám si říct, že se kluci našeho testu zúčastnili rádi a já věřím, že na svezení se mnou na trati v Březovicích, budou dlouho a v dobrém vzpomínat. 

Naše příprava na účast v kompletním šampionátu MČR vrcholila startem na Rally Morava. Těžký závod, náročné rychlostní zkoušky a organizace, které se nedalo z mého pohledu mnoho vytknout. I když jsme na Honzu Kopeckého pravidelně ztráceli 1 nebo 2 vteřiny na každé RZ, odjížděli jsme z Moravy docela spokojení. Vyzkoušeli jsme několik dalších věcí v nastavení podvozku, potažmo volbě pneumatik, které se nám podařilo posléze zúročit na Rally Šumava. Jeli jsme konzistentně, a nakonec jsme po defektu Honzy Kopeckého skončili na druhé příčce, hned za mým kamarádem Karlem Kupcem, který se v domácím závodě skvěle blýskl s Fiestou WRC.

První skutečnou zkoušou připravenosti všech týmů, byla Rally Šumava. Na startu bylo minimálně 7 posádek, které si brousily své zuby na boj o bednu, ne-li rovnou o vítězství. My jsme mezi nimi s Radkem určitě nechtěli chybět. Dobře jsme se naladili už během zmoklého pátečního shakedownu. Poprvé jsme mohli díky vytrvalému dešti vyzkoušet nejměkčí varianty podvozku našeho Yarisu. Nakonec jsme vyzkoušeli dvě docela odlišné a k naší radosti se nám podařilo zajet nejrychleji. Jako vždy šlo ale jen konstatovat, že body se za shakedown bohužel neudělují žádné a bude potřeba bojovat hlavně v sobotu a v neděli 🙂

Samotný závod odstartoval bohužel zrušením první RZ po nehodě Adama Březíka s Ondrou Krajčou. My jsme do RZ vyrazili minutu za nimi a s ohledem na signalizaci OK u místa nehody, jsme v rychlém tempu pokračovali až do vyvěšení červené vlajky. Nejdůležitější je, že jsou kluci relativně v pořádku a už střádají plány na brzký návrat na rychlostní zkoušky. Já jsem na první mlázovskou RZ podřídil i naši volbu pneumatik pro celou dopolední sekci. Na zbylých RZ to proto nebylo vždy úplně optimální, ale dařilo se nám držet dobrou rychlost a do servisu jsme přijížděli na druhém místě průběžného pořadí. V odpoledních průjezdech se nám náskok Simona Wagnera dařilo stahovat a po sobotě nám na něj chybělo něco málo přes 5 vteřin. 

Hned v neděli ráno jsme dokázali vyhrát v prvním průjezdu Velhartic a ze Simonova náskoku ukrojit téměř 4 vteřiny. Na velmi rychlém Korábu už to bylo jen pár desetin a náš souboj vrcholil v poslední sekci závodu. Na druhých Velharticích jsme si bohužel nechali rakouského soupeře zase trochu poodskočit a rozdíl bezmála tří vteřin se zdál být v desetinovém souboji rozhodujícím. Přesto jsme to na posledním Korábu chtěli zkusit a dali jsme do toho opravdu všechno. Vítězství v Rally Šumava nám nakonec uteklo o těžko uvěřitelnou jednu desetinu vteřiny. Přesto jsme ze Šumavy neodjížděli zklamaní. Celý závod se nám dařilo bojovat o vítězství, potvrdili jsme si, že jsme na dobré cestě a že rychlost nám nechybí. Největší radost máme z konzistence dosahovaných dílčích časů, když jsme za celý závod pouze jednou byli třetí, jinak jsme se vždy s Wagnerem dělili o první či druhé nejrychlejší časy.

A ještě jedna věc mě na Šumavě potěšila. Po letech volání po přísnějších kontrolách řídících jednotek jednotlivých vozů, byly poprvé některé vozy kategorie Rally2 v tomto směru kontrolovány. Bohužel se kontrola zatím omezila jen na starší speciály domácí značky. Za náš tým mohu jednoznačně říct, že jsme pro pravidelnou kontrolu (nejen) řídících jednotek všech značek, specifikací, bez rozdílu. Software podléhá, stejně jako mnoho dalších komponentů, homologaci u FIA a jedině pravidelnou kontrolou všech, bez rozdílu, lze dosáhnout transparentního mistrovství. Pro příklad, na Central European Rally nám soulad softwaru s homologací kontrolovali opakovaně a namátkově se tak dělo i u všech dalších účastníků.

Teď je ale před námi v "mistráku" velmi těžký Krumlov a já nepochybuji o tom, že konkurence bude chtít "topit" ještě víc. Proto ani my v přípravě nic nepodceňujeme a naším cílem bude na jihu Čech dokázat, že náš výkon z Šumavy nebyl náhodný.