Hustopeče a bohemka. Mé dva velmi oblíbené závody MČR. Jeden domácí, druhý na druhém konci republiky. Jeden vyhlášený svou kompaktností, druhý krásnými tratěmi v okolí Turnova. Jeden tradičně letní, s rozpálenými tratěmi, druhý zase spjatý s letními deštíky. Mezi těmito dvěma závody bych našel hodně rozdílů, přesto měly z mého pohledu i něco společného.  Na obou závodech jsme měli rychlost na to, abychom bojovali o vítězství. Ani na jednom z nich, jsme to ale bohužel nedokázali. I tak to byly ale nádherné a pro nás úspěšné závody, za kterými stojí za to se ohlédnout.

Hustopeče pro mě byly takovým prvním highlightem letošní sezóny. Tři roky jsme tam nestartovali a moc jsme se na tratě v okolí Pálavy těšili. Historicky mám s tímto závodem spojené hezké vzpomínky, především na rok 2019, kdy jsem dokázal zvítězit. Tehdy ale nestartoval Kopecký, protože s továrním týmem závodil v zahraničí. Nicméně jde pořád o mé jediné vítězství v MČR, i když jsme po několika dalších, od té doby, s Radkem sahali. Letos jsme ale v naše vítězství od začátku věřili a dobrou náladu i odhodlání celého týmu jen podtrhl úspěšný test, který pořadatelský klub uspořádal ve středu před závodem. Byl sice krátký, ale charakterem i povrchem odpovídal závodu a dobře tak posloužil k ověření správnosti nastavení, s ohledem na samotný závod. V rámci „vyjetí se“ po testu, mi zbyla i hodinka času na podvečerní cyklotoulky a nezbývalo než se těšit na čtvrteční seznamovačky. Ty byly popravdě docela nabité. Letošní 20. ročník Rally Hustopeče totiž čítal rovných 200 ostrých km a bylo tedy potřeba napsat rozpis na 100km rychlostních zkoušek. Díky kompaktnosti závodu s minimem přejezdů, se to ale dalo dobře zvládnout, i když bylo nutné udržet maximální koncentraci od ranních do večerních hodin. Ale přesně takové výzvy máme na našem sportu rádi. Přeci jen, během seznamovacích jízd si posádka připravuje půdu pro případný úspěch či neúspěch.

Do samotného závodu jsme vstoupili 4. časem a bylo jasné, že pokud chceme jet o vítězství, musíme zrychlit. To se nám podařilo ve druhých průjezdech, ve kterých jsme dvě rychlostky dokázali vyhrát a byť jsme dál setrvávali na třetím místě, na nejrychlejší nám chybělo jen něco málo přes 5 sekund. Proto jsme chtěli hned od sobotního rána útočit a pokusit se na soupeře před námi ještě více zatlačit. V programu druhého dne bylo navíc mnohem více šotoliny, kterou mám rád a věřil jsem, že na ní dokážeme na soupeře nějaký čas najet. To se nám sice hned na první ranní zkoušce povedlo, ale bohužel jsme si na své konto současně připsali i penalizaci 10 sekund za předčasný start. Fotobuňka byla v tomto případě nekompromisní a ukázala mé pochybení o 48 tisícin sekundy. Možná ne každý fanoušek ví, jak vlastně proces startu v rally vypadá, tak si pojďme dát malé okénko. Na startu každé RZ je fotobuňka, která má za úkol snímat pouze případný předčasný start daného vozu, tedy skutečný čas startu (trochu jiná situace je u okruhových RZ). Nic to ale nemění na faktu, že dosažený čas v RZ, je vypočítán vždy od času startu zapsaného v jízdním výkazu, tedy od vaší „celé minuty“. Pokud tedy na startu zaspíte o dvě vteřiny, fotobuňka to sice zaznamená a prozradí časoměřičům vaší mizernou reakci, ale dosažený čas vám to už nikterak nevylepší. Promarněné dvě sekundy se s vámi povezou po zbytek závodu. Úkolem startéra pak je, aby každé soutěžní auto stálo ve vzdálenosti 50 cm od fotobuňky. Na jezdci pak zůstává, aby sám zvážil, zda skutečně stojí v předepsané vzdálenosti od fotobuňky, případně vyhodnotil grip pod koly a tohle všechno převedl do strategie startovní procedury. A přesně tohle se mi asi nepovedlo. Musím tedy upřímně říct, že jsem si nebyl vědom, že bych odstartoval dříve, než jsem měl a penalizace mě proto překvapila. Tak jako tak to byla velká rána našemu snažení a místo eliminace ztráty, jsme rázem ztráceli přes 13 vteřin.

Ani v téhle situaci jsme se ale nevzdali a i přesto, že jsme našeho Yarise trochu očesali o plot vinice, do poledního servisu jsme přijeli se ztrátou lehce pod deset vteřin. Asi poslední reálnou šanci na boj o vítězství nám nabízel druhý průjezd nejdelší RZ. Na ní bylo i nejvíce šotoliny, no chtěli jsme to prostě ještě zkusit! A bylo to opravdu krásné svezení. Skvěle fungovala naše Toyota, pneumatiky Hankook, potažmo i naše souhra s Radkem. Bohužel mi ale v jednom vracáku zhasl motor a ztratili jsme dalších 5 vteřin. Až do cíle jsme tedy zůstali na třetím místě a jen slabou náplastí byl fakt, že naše ztráta na vítězného Březíka byla v cíli nižší, než oněch 10 sekund.

Netrvalo naštěstí dlouho a další šanci na reparát nám nabídla naše domácí Rally Bohemia. Před startem to vypadalo, že sobotní a nedělní etapa budou jako den a noc, když předpověď ukazovala na sobotu vydatné deště a na neděli hezké letní počasí. Panující léto je ale nevyzpytatelné a potvrdilo se to i v průběhu Rally Bohemia. Do závodu jsme vstoupili slušným třetím časem na milovickém tankodromu. Nová RZ na rallycrossové trati byla podle mě nakonec pěkným zpestřením závodu, z pohledu diváka navíc nabízí výhled na prakticky celou trať. I na dalších RZ byly rozdíly na čele jen minimální a když se nám podařilo na prvních Zvířeticích odskočit nejbližším soupeřům o více než pět vteřin, posunulo nás to rázem do čela závodu. Na něm jsme se drželi až do druhého průjezdu mých oblíbených Zvířetic. V obci Bítouchov, kde jsme před lety smolně odstoupili z prvního místa se závadou převodovky, jsem bohužel svou chybou zavadil v pomalé zatáčce o kámen a udělal okamžitý defekt pneumatiky. Do cíle zbývalo ještě skoro 7 km, ale rozhodli jsme se kolo na trati neměnit a bojovat až do cíle RZ. S defektem jsme na vítěze RZ ztratili 32 sekund, což nás ve výsledcích srazilo až na 6. pozici. Chyba mě samozřejmě dost mrzela, ale pořád do cíle zbývalo odjet 5 nedělních rychlostek. S blížícím se startem druhé etapy navíc hrozilo více a více deště, a nakonec se i celá neděle, vyjma poslední RZ, odjela na vodě. V prvním průjezdu Radostínem nás sice několik sekund stál problém s GPS sledovacím systémem, ale soupeři před námi se také nevyvarovali chybám, a tak jsme se slušnými časy dokázali posunout až na provizorní pódium. Vše jsme si vynahradili ve druhých průjezdech, kde jsme dokázali na všechny soupeře najet nějaký čas a posunout se na konečné druhé místo před Dominika Stříteského. Jak se tedy říká, konec dobrý, všechno dobré. Ale přesto mě opět mrzí moje drobná chyba, která nás připravila o možnost bojovat o vítězství.

Důležité ale je, že jsme se i po Bohemii udrželi v souboji o titul mistra republiky. Před vrcholem domácí i evropské sezóny, který nás čeká v srpnu při Barum Czech Rally Zlín, dokonce vedeme průběžné bodování. A ať je to, jak je, moc si toho vážím. Pořád jsme jen malý rodinný tým, kde má naštěstí stále hlavní slovo vášeň a radost ke sportu samotnému. Teď je ale na čase zaměřit všechny síly na těžkou barumku. Nebude to navíc jen o soupeřích, které z dosavadního průběhu letošní sezóny známe, ale přibyde i mnoho dalších rychlých Evropanů. I když to budou podle mého názoru mít v souboji s českou špičkou tradičně hodně těžké. Já se budu chtít především vyvarovat chybám, které nás stály lepší umístění v předchozích závodech. Věřím, že rychlost máme dobrou, a i když je mi jasné, že nejen moravští kluci „pojedou od začátku do konce nesmysl“, pokud to s ambicemi na titul myslíme vážně, musíme si na to připravit co nejlepší odpověď. Těším se zpět i do kolotoče ERC, kde jsme se pravidelně pohybovali v předchozích letech. Doufám, že se na nás mezitím nezapomnělo a pokud ano, budeme chtít ukázat, že jsme s podporou Toyoty Dolák a v barvách Toyota Gazoo Racing Czech rozhodně nezpomalili.