Pauza od barumky byla dlouhá, dokonce delší, než bylo původně v plánu. Odložili se zářiové sponzorské akce, a nakonec jsme museli zrušit i plánovaný test před samotným závodem. Těsně před ním mě totiž skolila klasická rýmička a bylo rozumnější dát tentokrát přednost nabrání sil než ty poslední zbytky využít na samotném testu. V mezidobí od barumky se toho ale přeci jen hodně stalo a událo.

Období druhé půlky roku je tradičně plné setkání s partnery a převážně se jedná o plánech na příští sezónu. Během září jsem ale pravidelně dostával i otázky na blížící se podnik mistrovství světa – Central European Rally se startem v Praze. Je to pochopitelně lákavé nejen pro některé partnery, ale i pro mě jako jezdce. Loni jsem se byl podívat na páteční etapu a ruce svrběli víc než dost. I atmosféra na Hradčanech a v Chuchli mě uchvátila. Ale v našem původním plánu to nebylo, a tak jsem zpočátku této myšlence nepřikládal velké naděje. Vše se ale začalo během našich jednání postupně otáčet a jelikož jsme pro letošek zařazení do reprezentace, slovo měl v tomto ohledu i Autoklub ČR. Původně jsme totiž měli týden před CERem startovat na posledním podniku ERC v Polsku a bylo potřeba rychle rozhodnout o dalších plánech. Starty na obou soutěžích jsou pro nás finanční utopii. Autoklubem jsme byli nakonec také dotázáni, zda bychom nechtěli přemýšlet o zařazení startu na CER, namísto Polska a celou otázku to pomohlo vyřešit ještě rychleji. Vznikla tak situace, kdy se o našem startu v šampionátu WRC rozhodlo doslova během několika málo dní.

Ale zpět k poslednímu závodu MČR - Invelt Rally Pačejov. Na seznamovací jízdy jsme s ohledem na moje nachlazení tentokrát jeli až ve čtvrtek brzy ráno a místo testu jsme museli vzít zavděk shakedownem. Ten je ale v Pačejově tradičně pěkný a zvládli jsme jej s naším GR Yarisem Rally2 projet nakonec celkem 6x. O správné rozpoložení se nám před závodem postaral i slavnostní start na horažďovickém náměstí. Krásný večer babího léta si přišlo užít opravdu hodně lidí a bylo skvělé vidět, že rallysport pořád táhne. Loni jsme v Pačejově chyběli a užívali jsme si to o to více. Sobotní etapa byla sice kratší, ale obsahovala náročný „Muničák“ i tradiční čečelovickou perlu. V těsných soubojích jsme hned v úvodu bohužel ztratili víc, než jsme chtěli. Muničák klouzal a od prvních zatáček v lese byly patrné stopy po bojích před námi startujících soupeřů. Přibývalo vytahaných nečistot a přilnavost se tak s průjezdem každého dalšího auta zhoršovala. O tom nejlépe svědčí i fakt, že většina posádek ve špice, zajela druhý průjezd pomaleji než první. Krásně jsme se ale svezli hlavně v druhém průjezdu Čečelovic a první den jsme zakončili na třetí příčce, 12 vteřin za vedoucím Honzou Kopeckým.

Nedělní etapa byla skoro dvakrát delší a dávala tak dost příležitostí k tomu, zkusit na Stříteského s Kopeckým ještě zatlačit. Na rychlých tratích jsme ale museli počítat i s tlakem Václava Pecha s focusem WRC, který byl po sobotě za námi. Na programu byla hned ráno zcela nová RZ Cehnice a bylo důležité nezaspat. Velmi úzká trať, místy plná štěrku, byla hned po ránu velmi těžkou prověrkou. Zajeli jsme zde druhý čas a v cíli mě jen mrzelo několik malých chyb, které nás stály dílčí vítězství. Chuť jsme si ale zvedli výhrou hned v další RZ a v poledním servisu jsem cítil, že jsme měli výkonnost na to, abychom vyhráli všechny RZ v sekci. A když to nevyšlo v prvních průjezdech, chtěli jsme to zkusit ve druhých. V servisu jsme udělali několik změn v nastavení, stále v některých momentech hledáme více stability. Vítězství v druhém průjezdu Cehnic ukázalo, že jsme se vydali dobrým směrem a stále byla reálná šance dostat naše soupeře po tlak. Do posledních dvou RZ jsme proto dali maximum a i když se nám dařilo vyvarovat se chyb a jet tak, jak jsme chtěli, na soupeře před námi to nakonec nestačilo. Pačejov jsme tak dokončili se ztrátou 7 vteřin na bronzovém postu a příjemnou odměnou bylo alespoň nedělní etapové vítězství. Souboje s Honzou a Dominikem jsem si hodně užíval a fakt, že jsme jim dokázali většinu závodu sekundovat, mě v cíli velice těšil. Trochu nám chyběl test a trochu i znalost tratí z loňska. Ale hlavně, v Toyotě sedíme první sezónu, auto je pořád relativně nové a nikdo u nás v týmu nepochybuje o tom, že se dokážeme ještě posunout. Na konci první sezóny jsme výkonnostně asi přesně tam, kde jsme reálně mohli být a už teď se těšíme na pokračování projektu. Nejdříve je před námi ale další vrchol letošní sezóny, avizovaná středoevropská rally.

Pro mě osobně to bude teprve druhý start v mistrovství světa. Debut jsem si odbyl v roce 2020 na Švédské Rally. Soutěž byla ale tehdy po oblevě zkrácena na 140 km a byla tak ve skutečnosti kratší, než třeba právě skončený Pačejov. O to více se těším, že tentokrát to bude nefalšovaná premiéra s velikou porcí soutěžních kilometrů, a především s podporou českých fanoušků. Věřím, že vás přímo k tratím dorazí opravdu velké množství a že budete nejen nám, ale všem pěti českým posádkám hlasitě fandit a poženete nás kupředu. V tradičních barvách Toyoty Dolák, se budeme snažit držet českou vlajku co možná nejvýše!