Třikrát na startu, třikrát v cíli. Tak by znělo stručné shrnutí posledních tří soutěží, kterých se Filip Mareš s Radovanem Buchou zúčastnili. Přesto se jejich hodnocení neobejde bez hořkosladkých pocitů. Reprezentanti stáje ACCR Entry Engineering dokázali ve všech třech případech bojovat o nejrychlejší časy a ukazovat svůj progres, ke kýženému výsledku jim však vždy chyběl kus štěstí.

Filip s Radkem zahájili „podzimní tour“ na Futures Contproduct Rally Morava v Olomouci, kam si přijeli pro testovací kilometry před vrcholem evropského seriálu v Maďarsku. Úroveň tohoto testování povýšila účast jejich přímého soupeře z kontinentálního šampionátu Erika Caise, což otevíralo možnost přímého porovnání. Do výsledků však zasáhlo nečekané množství defektů pneumatik. První z nich Filip zaregistroval hned na úvodním testu, který se však poněkud kuriózně (vzhledem k problémům s časomírou) do výsledků nezapočítával. Na následujících „erzetách“ rozhodovaly v souboji posádek Cais – Trunkát a Mareš – Bucha jen zlomky vteřin a před posledním testem vedl Cais o pouhých 4,4 sekundy. Nicméně, závěrečný úsek přinesl nečekané rozuzlení. Obě favorizované posádky měnily přímo na trati poškozené pneumatiky a musely vyklidit stupně vítězů. Pomyslný souboj zručnosti vyhráli Filip Mareš s Radovanem Buchou, kterým se podařilo problém vyřešit za půldruhé minuty, což pro ně znamenalo pád na konečné čtvrté místo. „Celá soutěž se odehrála na mokru, na kterém jsme dlouho nezávodili. Podobné podmínky by mi nevadily ani v Maďarsku, hlavně ale doufám, že se vyvarujeme dalších defektů,“ věřil v cíli olomouckého sprintu Filip, který právě v těchto končinách, tehdy ještě pod názvem Rally Jeseníky, před devíti lety poprvé vyzkoušel účast na oficiální soutěži.

Přání Filipa Mareše z cíle Rally Morava se bohužel nepotkalo s realitou. Defektové Waterloo totiž pokračovalo i na Rally Hungary a během první etapy připravilo české reprezentanty s vozem Škoda Fabia Rally2 evo o skoro pět minut. „Čtyři defekty za dva závody jsou hodně, v Maďarsku bych ale těžko hledal, co udělat jinak. V rozbitém šotolinovém úseku jsme v obou průjezdech chytili defekt o některý z mnoha ostrých kamenů, kterým se ve stopě nemůžete vyhnout, protože cesta vede jen přes ně,“ vysvětlil pilot. Dvacátá příčka v sobotním cíli působila beznadějně, Filip s Radkem však vzhlíželi s nadějemi k druhému dni soutěže. Jejich vytrvalost nakonec přinesla kýžené ovoce, v odděleném hodnocení druhé etapy zajeli čtvrtý nejrychlejší čas a body za druhou příčku na závěrečném testu, doplněné o dvanácté místo v evropském hodnocení, zajistily Filipovi s Radkem posun v celoroční tabulce ERC o jednu pozici na konečnou sedmou příčku. „Do Power Stage jsme dali všechno a o vítězství nás nakonec připravil až Mads Østberg. I tak je pro nás po protrápeném závodě s mnoha defekty tento dílčí výsledek alespoň malou náplastí. Co se týče celé sezony, reálně jsme pomýšleli o něco výše a nebýt některých problémů, měli jsme na to být v elitní pětici. Věřím, že se mi podaří vše poskládat tak, abychom se o to s naším týmem mohli pokusit v příští sezóně. Je to můj hlavní cíl!“

Filipova slova z cíle Rally Hungary zároveň mohla sloužit jako zdůvodnění, proč nedlouho po skončení maďarské soutěže jeho tým odeslal přihlášku na šotolinovou Lausitz Rallye, konající se nedaleko česko-německých hranic. Někteří fanoušci nesli toto rozhodnutí s rozpaky, neboť si přáli vidět Filipa s Radkem na Central European Rally. Náklady na účast v soutěži zařazené do mistrovství světa však výrazně převyšovaly nejen náklady na Lausitz Rallye, ale i na několik dalších závodů. „Kilometry na šotolině mi navíc pořád ještě chybí a start na Lausitzu tedy beru hlavně jako přípravu na následující sezonu ERC,“ doplnil Filip. Po této stránce splnila „německá mise“ svůj účel na 100 %. Filip Mareš s Radovanem Buchou, vozící na dveřích svojí Fabie hrdě startovní číslo 1, odjeli soutěž ve vysokém tempu a opanovali šest z osmi rychlostních zkoušek. Jediným stínem nad jejich účinkováním se stal incident na úvodním testu, kde Filipa oslnilo zapadající slunce a ve snaze „najít“ správný směr skončil na třináct minut v písku. Přestože druhou etapu vyhráli s více než minutovým náskokem, v celkovém součtu z toho nemohlo být lepší než patnácté místo absolutně. V týmovém zázemí však převážila radost z celé řady velmi povzbudivých časů. „Určitě nemůžu říct, že bych ze závodu odjížděl nespokojený. Samozřejmě, že chyba mě mrzí a určitě si odnesu do podobných momentů s ostrým zapadajícím sluncem ponaučení. Jinak se nám ale dařilo naplňovat to, co jsem si před závodem stanovil. Od prvních metrů jsme chytili dobré tempo a každou RZ jsme brali jako nový závod. V porovnání s loňskem jsme se na úsecích, které se shodovaly, zlepšili o více než jednu sekundu na kilometr. Je to pro nás dobrým znamením, že jdeme správným směrem. Hlavně jsme ale měli z naší jízdy od startu až do cíle radost a velmi dobrý pocit. A to nejdůležitější, bojovali jsme do posledního metru,“ uzavřel svoje hodnocení neměcké soutěže Filip Mareš.