S Filipem na téma "lotyšské mise"

________
24.Říj.2017
RUBRIKA:  

Je vůbec možné odjíždět po zisku senzační třetí příčky ve FIA ERC Junior U27 domů s depresí?

Ano, je. Tedy alespoň mně se to podařilo 🙂 A to i přesto, že naše lotyšská mise nejen že úspěšně skončila, ale skvěle také začala. Do Pobaltí jsme se totiž vydali už ve čtvrtek v podvečer, tedy více než týden před startem Rally Liepaja, abychom zde absolvovali závěrečnou část naší přípravy na šotolinové finále v boji o titul šampiona ERC Junior U27. Z Mladé Boleslavi jsme zamířili rovnou na test lotyšského jezdce Martinse Seskse, který už při loňské účasti na své domácí soutěži v Liepaje za volantem P 208 R2 ukázal konkurenceschopnost. S Martinsem se známe díky programu ERC Junior Experience, kde oba po celý rok účinkujeme a užší spolupráci s jeho týmem jsme navázali již v přípravách na soutěž samotnou.

Zatímco na jeho pátečním testu jsme byli ještě v roli pozorovatelů, v sobotu jsme už stáli na startu lotyšského Saldus Rallysprint jako soupeři. Zde rozhodně stojí za zmínku formát závodu. V osm ráno velmi rychlá administrativní přejímka, krátce po jedenácté hodině končíme s tréninkem a v půl jedné už postáváme před startovní rampou. Odpoledne se pak závodilo dvakrát na třech úsecích o celkové délce bezmála 50 ostrých kilometrů, rozdělených jednou servisní zastávkou. V cíli soutěže jsme pak byli ještě před 17. hodinou. Hned první vložka pro nás znamenala vhození do vody, neboť jsme jí absolvovali v pro nás nezvyklém tempu s průměrnou rychlostí přesahující 130km/h. Na zbylých dvou vložkách je už technických pasáží více a nechybí ani série horizontů. Místním tratím ale přicházíme rychle na chuť a už na třetí zkoušce se nám podařilo zajet o kousek rychleji než Martins Sesks. To nám dodalo na optimismu, věděli jsme, že přestože netlačíme, je naše tempo slušné a máme z čeho vycházet. Také druhé průjezdy přinesli posun a další skalp našeho, na šotolině o mnoho zkušenějšího, soupeře. Zpět na naší lotyšskou "základnu" jsme si tak nakonec krom množství velmi cenných zkušeností a auta plného prachu, odvezli také poháry za třetí místo ve třídě 2WD open. Neděli jsme s Honzou věnovali tréninku psaní rozpisu na šotolinových zkouškách z loňských ročníků, které nebyly v letošním roce využity. Účast na Sladus Rallysprintu nám napověděla, na co se při psaní rozpisu na takto rychlé šotolině ještě více zaměřit a tréninkových kilometrů jsme tak posléze i v pondělí absolvovali poměrně slušnou porci. Charakter šotolinových cest byl pro nás přeci jen stále něčím novým a chtěli jsme si jej co nejvíce dostat "pod kůži". V úterý byl pak na programu společný test s týmem Martina Seskse, tentokrát však za poměrně vydatného deště. Díky navázané spolupráci jsem mohl čerpat další zkušenosti a poznatky nejen od Martinse, ale také od jeho "kouče", kterým je bývalý lotyšský mistr dvoukolek Uldis Briedis. Z testu jsme pak společně spěchali na první setkání v rámci programu ERC Junior Experience, kde jsme pro změnu absolvovali trénink fyzické přípravy s pravidelným účastníkem MS v sidecarcrossu Kasparem Stupelisem. Myslím si, že většina účastníků měla tento inspirativní trénink ve své svalové paměti ještě týden po závodech 🙂 Program ERC Experience, potažmo celá naše přípravná část potom vrcholila ve středu, kdy byla na programu výuka jízdy na šotolině pod vedením bývalého továrního jezdce týmu Suzuki, Estonce Urma Aavy. Stejně jako předchozí den na testu, i zde se jezdilo za deštivého počasí na rozblácené trati, tentokrát však o něco techničtějšího charakteru. Vůbec celá přípravná část se pro nás nesla v duchu dobré nálady a i podmínky, co do počasí a charakteru testovacích úseků, hrály našemu plánu, získat co možná nejvíce zkušeností, jednoznačně do karet. Samotné ježdění s Urmem Aavou potom bylo vrcholem přípravy a jeho rad a doporučení si opravdu cením. Sám jsem na sobě během několika kilometrů cítil velký posun a jsme přesvědčený o tom, že z jeho zkušeností budu ještě dlouhou dobu čerpat. Urmova slova k mé jízdě mi také dodala další kus sebevědomí pro mou současnou i budoucí výkonnost na šotolině a určitě se pozitivně podepsala také na našem pozdějším výkonu na Rally Liepaja.


Ve čtvrtek už přišel ke slovu samotný závod a na programu byly seznamovací jízdy. Jezdilo se takříkajíc "od tmy do tmy" a bez jediné větší zastávky jsme psaním rozpisu strávili více než 12 hodin. Večer nás ještě čekaly mediální povinnosti v prostorách ředitelství a dlouhý den byl u konce. V pátek ráno zbývalo "najet" jen trať kvalifikační zkoušky a "City stage" na pobřeží Liepaji. Před odpoledním startem Free practice tak zbylo i trochu času na odpočinek, vyplněný dolaďováním rozpisu. Po dohodě s týmem jsme se ještě rozhodli v průběhu Free practice vyzkoušet variantu měkkých pružin, které nebyly na testu k dispozici, a to zejména s výhledem na deštivou předpověď závodu. To se nakonec neukázalo jako krok správným směrem a pro kvalifikační průjezd jsme nastavení přizpůsobovali zpět našim potřebám. Přestože nám posléze v jejím průběhu poměrně hustě pršelo, podařilo se nám zajet pěkný třetí čas a do závodu jsme tedy šli dobře naladění. Ještě před sobotním startem došlo bohužel podle očekávání ke zkrácení některých zkoušek. Vytrvalé deště způsobily rozblácení některých částí trati a všichni doufali, že si alespoň zbylé úseky udrží svou sjízdnost. Hned první RZ nám ukázala, že byť naše rychlost zatím nestačí na domácího Seskse a tovární piloty Opelu, v porovnání s Azorskými ostrovy se nám podařilo udělat velký krok kupředu. Stabilně se nám dařilo nechávat za svými zády Alekse Zawadu či Karla Kupce, kterým jsme v prvním klání sezóny nestačili, a ztráta na nejrychlejší se nyní pohybovala kolem půl vteřiny na kilometr. Na třetí zkoušce jsme se například zkušenému Ingramovi přiblížili na rozdíl 0,15 vteřiny/km, což značilo, že snad jdeme správnou cestou. Přesto jsme se v opravdu těžkých podmínkách především snažili neudělat zbytečnou chybu a držet se stanovené taktiky "jít zkoušku po zkoušce a snažit se zlepšovat s každým odjetým kilometrem". To se nám první den dařilo a i za přispění Sesksovi jezdecké chyby, jsme nakonec úvodní etapu uzavřeli na pěkné třetí příčce. Po sobotním polojasném dni, se v neděli opět o slovo přihlásil déšť a hned první RZ přinesla změny v pořadí. Huttunen byl mimo trať a udělal dvojitý defekt, Martins Sesks se rychlým časem propracoval zpět před nás, na druhou příčku. Musím přiznat, že v těžkých a měnících se podmínkách pro mě bylo těžké navázat na sobotní výkony a z naší jízdy jsem neměl tak dobrý pocit, jako tomu bylo v první etapě. Pozitivem zůstávalo, že i za těchto okolností jsme se na rychlostních zkouškách pohybovali mezi čtveřicí nejrychlejších a nechávali tak spoustu mnohem zkušenějších soupeřů za svými zády. I nadále jsme tak drželi průběžnou třetí pozici. Tu se nám nakonec i přes chybu na předposlední RZ podařilo udržet až do cíle závodu a druhý šotolinový start sezóny tak přinesl druhý bronz. V porovnání s Azorskými ostrovy však z našeho pohledu o mnoho cennější. V cíli poslední RZ pak sympatické gesto učinil šéf Opel Motorsport, který patřil mezi první gratulanty a náš celosezónní výkon označil za působivý.

V průběhu naší premiérové sezóny v šampionátu FIA ERC Junior U27, se nám v barvách ACCR Czech Teamu podařilo vybojovat z šesti startů hned pět pódiových umístění. Díky tomu jsem si hned v pondělí mohl v lotyšské Liepaje převzít trofej za celkové 3. místo v asi nejprestižnějším juniorském šampionátu současnosti a k tomu za 2. příčku v rámci hodnocení ERC3, tedy dvoukolek (mezi juniory se do konečného bodování počítají 4 nejlepší výsledky z 6 možných, zatímco v ERC3 je to 6 výsledků z 8 závodů kalendáře ERC). Můj spolujezdec Honza Hloušek pak získal dokonce titul Mistra Evropy mezi spolujezdci kategorie ERC3. I tak jsem byl po skončení závodu přeci jen trochu smutný. Do Lotyšska jsme odjížděli v pozici lídrů šampionátu, a i když jsem věděl, že s ohledem na minimum zkušeností s podobnými tratěmi máme jen malé šance bojovat o vítězství v závodě, do příprav dal celý tým naprosté maximum. Toho si opravdu vážím a věřím, že i 3. příčka a náš lotyšský výkon, jsou důkazem tvrdé práce všech. Dnes už na naší "pobaltskou misi" pohlížím trochu jinak a jsem především rád, že se nám podařilo naplnit naše předsevzetí a potvrdit vzrůstající výkonnost nejen na asfaltu, ale také na šotolině.  Cítím, že jsem se během bezmála dvou týdnů jezdecky posunul o velký kus dopředu. Na druhou stranu jsem přesvědčený o tom, že se mi ještě zdaleka nepodařilo do mé jízdy přenést vše, co jsem chtěl a čeho jsem schopný. Zde ale platí slova Urma Aavy o tom, že k tomu bude zapotřebí mnohem více kilometrů. I proto jsem skutečně šťastný za to, že se podařilo zrealizovat náš start na Lausitz Rally v sousedním Německu, kde se už příští týden představíme s naším Peugeotem 208 R2 v barvách Autoklub Peugeot Rally Talent. A víte co? Možná to ještě nebude náš letošní poslední start! Ale o tom zase až příště 🙂


O TÉTO STRÁNCE

________
Oficiální web Filipa Mareše, juniorského mistra Evropy v rally. V roce 2024 se mladoboleslavský jezdec představí v závodech ERC s vozem Toyota Yaris GR Rally2 se svým spolujezdcem Radkem Buchou.

PRODUKTY

________

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY

________

HLEDAT

________
Copyright ©2024| filipmares.cz - czech rally driver
linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram