Vlásenkou s Filipem Marešem: Rally Rzeszów

Ahoj všem,

možná si někdo z Vás, stejně jako já, všiml, že z pozávodního ohlednutí formou blogu, se pomalu ale jistě stal jakýsi „preview“. Je to vlastně dané tím, že ty největší závody, nám jezdcům, paradaxoně začínají vždy po soutěži. Dva týdny od Rally Rzeszów utekly jako voda a já už nyní tyto řádky píšu z dějiště dalšího podniku FIA ERC, tedy ze Zlína. Než se ale definitivně přepnu do „Barum mode“, v krátkosti bych se rád vrátil k našemu polskému vystoupení a okrajově nakousl také naší dosavadní přípravu na vrchol sezóny, tedy již zmiňovanou Barum Czech Rally Zlín.

Namísto oficiálního testu před třetím podnikem ERC v polském Rzeszówě, jsme se po dohodě s týmem rozhodli absolvovat Rally Pačejov. Jihočeský podnik se k tomuto účelu jevil jako naprosto ideální, neměli jsme s ním žádnou předchozí zkušenost, rychlé, přesto technické tratě, nechyběly úzké ani široké úseky, horizonty,… Start jsme navíc pojali opravdu evropsky, tedy seznamovací jízdy pouze na dva průjezdy, seriové palivo nebo třeba jen dvě směsi pneumatik. V průběhu závodu jsme pak zkoušeli několik změn v nastavení. Výsledek pro nás nebyl tentokrát prvořadý, důležité bylo, abychom se co nejlépe rozjeli před Rzeszówem, abychom se zase o kousek posunuli v poznání auta a pneumatik a v neposlední řadě, aby bylo o týden později v Polsku čím závodit. Vše se nám povedlo a za daných okolností ani třetí místo v RSS nebylo špatným výsledkem. A i přesto že soupeři před námi mohli těžit již ze svých předchozích startů na pačejovské soutěži, musím jim vyseknou poklonu, jeli opravdu rychle a bez chyb.

Následující den jsme se doma jen otočili a už v pondělí ráno vyrazili do východopolského Rzeszówa, kde nás v úterý a ve středu čekaly za velmi horkého počasí seznamovací jízdy. Rally Rzeszów byla do FIA ERC Junior zařazena vůbec poprvé, a tak jsme, až na někokolik výjimek, měli všichni stejnou, nebo alespoň podobnou výchozí pozici. Délka rychlostních zkoušek zpravidla přesahovala 20 kilometrů, což v čechách nebývá právě obvyklé. O to více jsme si ale tohoto faktu užívali. Rychlostní zkoušky byly opravdu náročné, povětšinou velmi úzké a proti naším předpokladům také více kluzké, v porovnání s tratěmi v ČR. Velkým problémem seznamovacích jízd byly protikatovací zábrany. Z jiných soutěží jsem byl zvyklý, že tzv. antikaty jsou na trati rozmístěné již při samotném treninku. V Polsku tomu ale bylo jinak, když pozici antikatu naznačoval červený puntík na asfaltu a uváděl ji také itinerář. Nebudu se příliš rozepisovat o tom, jak složité bylo napsat si antikaty tak, aby nikdě žádný nechyběl a jindě zase nepřebýval (v některých případech byl na cestě červený puntík z přechozích let, nyní neplatný). Horší pro soutěž samotnou bylo, když po tréninku bylo oznámeno, že zábrany nebudu vždy přesně na červeném puntíku, ale budou posunuty do trávy. V praxi to vypadalo tak, že u mnoha antikatů se stejně katovalo, jen třeba ne tolik. Zajímavostí byl také trénink městské RZ, který byl povolený pouze pěšky. To je ale případ i mnoha dalších podobných RZ kdekoliv po světě. Celkově jsme z tratí byli nadšení. Všechny RZ měly svou vysokou kvalitu, žádná z nich se z našeho pohledu nedala označit jako snažší. Jen jedna, ta úplně poslední, dle mého názoru svou náročností ještě o kousek předčila zbylé vložky.

Do rally jsme tedy nastupovali s opravdu dobrým pocitem. První průjezd free practice jsme pojali velmi opatrně, v tom druhém se nám podařilo v juniorech zvítězit. Čas jsme chtěli ještě vylepšit při kvalifikačním průjezdu, bohužel nás zhruba kilometr před cílem postihl pomalý defekt. Podobnou zkušenost jsem zažíval vůbec poprvé, proto mi chvíli trvalo, než jsem bezpečně určil, co se vlastně děje. I přesto, že nás defekt připravil o několik vtěřin, dokázali jsme zajet 5. čas v juniorech, což nebylo špatné. Později v servisu jsme zjistili, že příčinou pomalého defektu byl vadný ventilek. I taková věc vás může vyřadit během chvíle ze závodu. Pro nás to v ten moment naštěstí znamenalo „jen“ ztrátu jedné pneumatiky, z povoleného limitu 12 ks pro celý závod.

První RZ závodu měřila zhruba 24 km a nám se na ní mezi Juniory podařilo zajet 3. čas s jen minimální ztrátou na nejrychlejší duo továrních Opelů. To pro nás bylo pozitivním impulzem, neboť nás o pár vteřinek připravilo zpomalení u nehody před námi startujícho K. Klausze. Hned na následující RZ nám byla zhruba po 20 kilometrech signalizována červená vlajka. O pár set metrů dále jsme zastavovali u nehody D. Poloňskiho, který ve velké rychlosti havaroval. V totožném místě při druhém průjezdu havarovala Emma Falcon a znovu jsme tak zastavovali u velké nehody. V obou případech spolu s před námi startujícím Simonem Wagnerem. Po etapě panovaly opravdu velké zmatky v přidělování časů a paradoxně mnohem lépe na tom byla například posádka, která startovala za námi, u místa nehody již jen přibrzdila a pokračovala až do cíle. A tak i přesto, že se nám v první etapě podařilo ukázat dobré tempo, v provizorních výsledcích jsme figurovali asi na 10. místě mezi juniory. Tomu odpovídala také naše startovní pozice do druhé etapy, téměř na chvostu pole ERC. Hrozilo tak, že na dlouhých vložkách dojedeme před námi startující C. Munnings. Ta ale nakonec na první sobotní RZ havarovala. Čas za pomaleji jedoucím vozem jsme ale ztratili hned na další, okruhové RZ, kde jsme asi 4 km jeli za polskou posádkou a v nájezdu do druhého kola jí celkem dramaticky předjížděli. Vše ale naštěstí vyšlo a my si spravili chuť hned na další RZ. Na velmi rychlé, přitom technické a uskákané RZ, se nám podařilo zajet druhý nejrychlejší čas, jen pár vteřin za J. Huttunenem. Také díky tomu jsme v tu chvíli již figurovali na druhém místě mezi juniory. Pořadatel během sobotního dopoledne vyřešil přidělování časů a my tak konečně znali svou pozici. Jízdu s Peugeotem 208 R2 jsme si i přes obrovské horko užívali a docela spokojení jsme byli také s naším tempem. V o něco poklidnějším duchu proběhla také poslední sekce závodu a z polského Rzeszowa jsme si tedy nakonec odvezli trofeje za druhé místo v FIA ERC Junior U27, hned za nedávným vítězem podniku WRC2 Jarim Huttunenem.

Tento výsledek řadím osobně opravdu vysoko. Jak už jsem zmiňoval výše, byl to téměř pro všechny nový závod a většina z nás tak nemohla čerpat zkušenosti z předchozích startů. Závod se navíc ukázal jako extrémně náročný. Opravdu velké horko, velmi rychlé a kluzké tratě s vytahanými nečistotami, mnoho záludných horizontů. Nikdy v minulosti jsem také neviděl tolik velkých nehod. Naštěstí se všechny obešly bez větších zranění. Velmi si také cením skalpu domácího Alekse Zawady. Jako jeden z mála měl již se soutěží předchozí zkušenost a před závodem byl pasován do role jednoho z favoritů. Mluvil jsem s ním v průběhu sobotní etapy a pochopil jsem, že se na nás opravdu snaží tlačit. Nám se ho ale za rovnocenných podmínek dařilo porážet, což nás může těšit. Nyní je před námi vrchol sezóny, Barum Czech Rally Zlín. Čeká nás další souboj se S. Wagnerem a G. Winterem nejen o český titul, ale také o vítězství v Peugeot Total Rally Cupu, který si na barumce odbude svůj poslední závod. Především nás ale čeká další zajímavá konfrontace s posádkami FIA ERC Junior, kde i přes naše odstoupení na Kanárech, držíme nyní průběžnou 4. příčku. I přesto, že v přípravě nešlo vždy vše podle plánu, věříme, že jsme odvedli maximum možného pro to, abychom se na českých tratích opět zapojili do bojů o podium. Takže pokud můžete, doražte již tento víkend do Zlína a  pojďte nás podpořit v bojích s těmi nejlepšími posádkami ME.

P.S. A pro ty z Vás, kteří to s podporou myslí skutečně vážně, budou v našem servisu připraveny nová fans trika, čepice a samolepky. Těšíme se na Vás!

Publikováno v Blog